lev, lva/lvu, ojed. ve vl. jm. leva/levu m.
sr. sthn. lewe
1. lev, velké divoké zvíře s hřívou; též přen.
2. alch. drahocenná látka barvou připomínající lví srst, zvl. zlato (?)
3. alch. zelený lev „vitriol“
4. „Lev“ Lev, znamení zvěrokruhu
Dolož. též adj. poses. Lvóv, Levóv a jako vl. jm. osobní a součást vl. jm. pomístních
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024).
lev, lva, masc., Löwe; stsl. lьvъ leo. — Podtlačíš lwa a drakſana leonem et draconem ŽKlem. 90, 13; (podtlačíš) lewa a saň Kruml. 68a (v lewa -e- škrabáno a -a připsáno, tedy starý akk. lew měněn v nový lwa); potlačíš lewa i zemka ŽWittb. 90, 13 (lewa opisem tvaru opravovaného, jako je v dokladě předešlém). Zatiem povezú pardusy, lwy hi mnohé velé štrusy AlxB. 5, 22. Jako lew ut leo ŽKlem. 7, 3. Král z Macedonie pobodl bieše svého koně v zástup jakžto lew AlxB. 2, 30. Čechy za knězem jako lwowe diechu DalC. 64. (Ciesař) jako lew divoký řeva Kat. v. 3139. Ptolomeus s Klitem… jakžto dva lwy hladovitá AlxV. 1568. Sem přěd ním (Šalomounem) tako malý, jakž přěde lwem zvěř ustalý AlxV. 30. — Lew leo Prešp. 447; lew ursus (sic) Pror. Isa. 11, 6; ote lwow ŽWittb. 34, 17, ŽKlem. tamt. — Na korúhvi červené mají jmieti lew bielý bez koruny Pr. pr. 256, lev na korúhvi. — lew panuje žaludku LékA. 14lb, lev, znamení nebeské. — Ano ť sě lew rozpúščí AlchAnt. 65a, lev v alchymii, utrých; vymý suol ze lua t. 64b. — Jm. osobní: svatý Lwe ŽKlem. 137b; lew žid KolB. 63a (1497).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².