lepšiti, -šu, -ší ipf.
k lepý (komp. lepší)
1. co (nemovitost ap.) vylepšovat, zvelebovat
2. koho čím činit mravně lepším, mravně zdokonalovat, (hříšníka) polepšovat, napravovat
3. komu na čem přilepšovat někomu, zlepšovat stav někoho
4. co vylepšovat; (nenáležité) přikrašlovat
5. jur. komu poskytovat náhradu někomu, odškodňovat někoho
Sr. polepšovati, horšiti
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
lepšiti, -šu, -šíš, impftiv., bessern; z kompt. lepší, v. lepý. — (Zákonník má) svého bližnieho lepſſyti Kruml. 479b. Aby sě mój život vždy lepſſil a v lepše rostl Kruml. 466a. lepſſieſſta sě i rostiešta OtcB. 94b. Když ji (svátost) budete ohrázeti neb lepẛiti, nic se k ní nepřihodí ChelčRepl. 13a. — (Poddaní) sbožie i život s svým pánem pro jeho pravdu vážiti mají; ale však, což by (pán) mohl, to by jim lepſſyty bylo slušné Štít. uč. 92a, lepšiti, náhradu za něco dávati, gut machen, ersetzen. — Srov. lépiti.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².