lekořicě, -ě f.
k střhn. lekerize, sr. lat. liquiritia
lékořice, sladké dřevo, rostlina nápadná sladkou chutí svých oddenků a užívaná v lékařství
Zapsáno též jako lektvařicě
Sr. osladič, škořicě, lekvař
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
lekořicě, -ě, fem., lekořice, sladké dřevo, Süssholz; ze střlat. liquiritia, a to ze ř. γλυϰύῤῥιζα. — Vezmi lekorzyczy Chir. 258b. — lekorzyczye liquiricium Rozk. 1512; lekorzicze též Prešp. 803, ApatFr. 79a, LékB. 119a, SlovΑ., RVodň. 40d. HerbKřišť.; lekorzycze liquiricium Nom. 65b, RostlF. 12a; lecorzycze BohFl. (128); — lectwarzycze (sic) liquiricium t. 26a, omylem.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².