|
|
|
leknúti sě, -nu, -ne pf. sr. lekati sě 1. koho, čeho, z čeho, s větou obsahovou leknout se, polekat se někoho, něčeho, dostat strach z někoho, z něčeho; čeho (mimořádně strašného) zvl. čím („strachem“) ap. zděsit se něčeho, strnout v úleku (strachem, strachy) nad něčím 2. za koho dostat strach o někoho Sr. podiviti sě, ustrašiti sě, vzhroziti sě Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
leknúti sě, -nu sě, -neš sě, pftiv., leknouti se, erschrecken. — Darius se… lecze AlxV. 946; u městě sě vši(c)kni leku t. 461, u městě sě nic neleku t. 2029. Isak lecze sě expavit Lit. Gen. 27, 33, lecże sě Ol. tamt.; lecże sě Mojžieš timuit Ol. Ex. 2, 14; že se lecžeſta Ulyxes a Diomedes Troj. 197b; lecechu sě stupebant Koř. Luk. 9, 44. Lekſy sě (Maria) velmi sě smúti Hrad. 62a. (Zachariáš) velmi sě lekl Pass. 275, lekla sě jest consternata est MamA. 19a. — Jasno božie prosvieti jě i leku sě velikým strachem EvZimm. 6. — On sě svých přátel lecze Hrad. 144a, l. sě koho, čeho; leknu sě vás timebunt Ol. Deut. 2, 4; jiež (blýskoty) sě byli tako lekli ApŠ. 112; pak-li mě vás kto upatří…, bych postúpil v zástup za sě, kterého bojě lekna sě, nepṙějte mi nic dobrého AlxB. 1, 19. — Poněvadž sem sě tak lekl z malých věcí, co bych učinil z velikých? Kruml. 439b, l. sě z čeho. — Zdali sě kto nelekne, když sě z nedojiepie vytasí nepřietel? Štít. uč. 149b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
leknúti sě, -nu, -neš sě (3. sg. aor. leče sě, 3. pl. lekú, lečechu sě) dok. leknout se: lekú sě velikým strachem; lekl sem sě z malých věcí Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|