|
|
|
lekati sě, -aju, -á ipf. sr. leknúti sě 1. koho, čeho, ot koho, ot čeho ap., s větou obsahovou bát se, obávat se někoho, něčeho; čeho (mimořádně strašného) děsit se; koho, čeho, bez předmětu lekat se někoho, něčeho, mít strach (obavu) z někoho, něčeho 2. s inf. obávat se, neodvažovat se, nemít dost odvahy 3. za koho, za co lekat se, obávat se, strachovat se o někoho, o něco Sr. lekovati sě, báti sě, děsiti sě, strachovati sě, žásati sě Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025). 
lekati, -aju, -áš, impftiv., schrecken; refl. l. sě lekati sě erschrecken. Z lęk-, srov. leknúti sě. — Toho sě mé srdce leka Kat. v. 2170. Kněz Oldřich sě nelekag(ie) a v rukú lučišče jmajě zastřěliti jelen chtieše Hrad. 5b. — leka neb žásá sě pavet MamA. 32b, Anon. 5b; lekal sem sě verebar MamA. 37a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|