lejchéř, -ě m.
k střhn. leicher
potulný kejklíř (užívající své umění ke klamání lidí), podvodník
Dolož. u Klareta a ve slovnících za lat. leccator (psáno též letator, lecator, sr. SSL s. v. leccator)
Sr. hosták, lajtéř
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 1. 4. 2025).
lejchéř, -ě, masc. potulný zpěvák, kejklíř, podvodník; střhněm. leichære = Spielmann, Betrüger. — Poslúchajte… všichni leycherziewe, kteří po světu blúdíte a na lidech… lúdíte, ješto rádi béřete cuzie, chovajte sě dušě ztracenie! Hrad. 16b. — leycherz *letator Prešp. 1031 (m. leccator, = homo vanus et gulosus Diefb. Nov. Gloss.), leicherz locator (sic, m. leccator) Veleš.; laiterz (sic) *letator MamA. 27b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lejchéř, -ě m. potulný zpěvák, kejklíř; podvodník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.