led, -u, lok. sg. -u, pozd. též -ě m.
Sr. mráz, snieh
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
led, -u, masc., Eis; stsl. ledъ glacies. — Oheň, búřě, snieh, ledowe glacies ŽKlem. 148, 8, snie(h), led ŽWittb. tamt. (Voda) tak… bude studena, jakžto ledu (sg. gen.) nakladena AlxV. 2208, frigidior glacie Gualth. 3, 392. Vytáhli kru z ledu Pass. 643. Ande nenie nikdie sledu, jedno plaz jako na ledu AlxM. 4, 9. (Ohřě) ledem sě popala PulkL. 33. Sirdce jim (zajatým) jakžto w ledu v oné hrózě i v úžěsti AlxH. 5, 24. To sě stane, až had na ledu sě shřěje HusE. 1, 100. — led glacies Prešp. 303, BohFl. 53, Boh. min. 21b; po ledu ChelčPost. 188a; na ledu HomKlem. 2a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².