|
|
|
lež, lži, ojed. leži, pozd. lžě f. k lháti 1. lež, vědomě pronesené nepravdivé tvrzení (opak „pravdy“ 6) lži dávati komu osočovat, vinit někoho ze lhářství, prohlašovat někoho za lháře 2. lhaní, pronášení „lži“ 1 3. lež, lživost, stav neodpovídající skutečnosti (opak „pravdy“ 8) 4. lež, nepravost, co není správné (opak „pravdy“ 2) 5. hloupost, tlach, žvást Sr. lež, lžě. – Instr. sg. též lžimi (ArchČ 20,555 /1468/), lžmi (ArchČ 20,556 /1468/) a lžemi (BřezSnářM 49b). – K 5: ojed. doklad Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
lež, lžě m. k lháti lhář lžě dávati komu osočovat, vinit někoho ze lhářství, prohlašovat někoho za lháře Sr. lež, lži, léžka. – Tvar lžě v ustáleném spojení lžě dávati lze vzhledem k tvaroslovné dubletnosti vykládat též jako podobu feminina lež, lži (v. t.) Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
lež konj. v. leč Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
1. lež, lžě, masc., lhář, Lügner; stsl. lъžь, masc. fictor. — Ti, ješto stojie do úst (t. až po ústa, v řece horoucí v pekle), to jsú… lzowe a všickni, ješto atd. ML. 18b. Vy ste byli zloději, lakomí, pyšní…, lzowe, smilníci t. 20a. odtud demin. lžek, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. lež, lži, fem., Lüge; stsl. lъžь fem. mendacium. — Ktož mluví leez EvZimn. 19. Hledáte lzi mendacium ŽKlem. 4, 3, lzy ŽKap. tamt.; hledáte lzie ŽWittb. tamt., hledáte lze ŽPod. tamt. Viece lzy než pravdy ODub. 28. lzzi by nemluvili mendacium Mill. 114a. — Tehdy (t. když komorník v něčem pochybil při pohánění) s právem komorníku lezz dáti, že zameškal pohnati Rožmb. 37, dáti lež komu, oppos. dáti komu pravdu (za pravdu). — lez mendacium ŽWittb. 5, 7, Prešp. 1352; mnohými lžmi HusE. 1, 163 (m. ležmi), HrubLobk. 80a; lžmi RokycKl. 336a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lež, lžě m. lhář Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|