laskomina, někdy také loskomina a luskomina, -y, fem., obyčejně plur. -miny laskominy, loskominy, luskominy, -min, ztrnutí zubů po kyselém, Stumpfheit der Zähne; srov. stsl. skomina stupor dentium. — Otcové jedli vinné zrno kyselé a zubi synóv laſkomyny jměli obstupuerunt Pror. Jer. 31, 29, zubové synóv laſkominy mají Pernšt. tamt.; otcové naši jědli kysělý hrozen a zubové synóv laſkomyni mají Koř. 159a; zubové ſynowij laſkomyny mají obstupuerunt Ol. Ezech. 18, 2. Kterak od toho jablka dlúho laſkominy mají na zubích synové Adamovi! ChelčPost. 35a. (Zubi) laſkomyny sú měli obstupuerunt dentes MamA. 31a. Ať nebudú laſkomyny zubóm tvým et obstupescent (sic) dentes tui Ol. Sir. 30, 10, ať nebudú loſkominy zubóm tvým Lit. tamt. Zubi jeho nikdy laſkomin netrpěli Kruml. 4a. laſkominy zubóv stuporem dentium Pernšt. Am. 4, 6. Kteráž by mysl přemohla to, jako laſkomyny s zubóv otrúc Štít. ř. 84a. Přetrp laſkominy a ostrost tu ŠtítBud. 2. — laſkomina stupentes dentes RostlC. 34a; loſkomina *obstupa Prešp. 2444, laſkomina Veleš. též; laſkomini nebo luſkomini RVodň. 270a. — laſkomyny acerbe (sic) MamA. 15b, Anon. 1a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
laskomina, loskomina, luskomina (obyč. v pl.) f. chuť, žádostivost něčeho (zvl. jídla nebo nápoje); otcové jedli vinné zrno kyselé a zubi synóm laskominy jměli sbíhaly se jim sliny v ústech
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
laskomina f. (obyč. pl.) = idiosynkrasie dásní proti něčemu, ztrnutí zubů po kyselém
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.