lščieti sě, lšču, lščí ipf.
lesknout se, blýskat se, blyštět se
Sr. blščieti sě, blýskati sě, stkvieti sě
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
lščieti sě, lšču sě, lščíš sě, impftiv., lesknouti se, glänzen, funkeln, blitzen; stsl. lъštati sę splendere, z lьsk-. — (Evangelisté) jakožto jiskry lẛtie sě emicant Lit. Hier. Paul. 7. Nelſſtij sě světlo non surget lumen Ol. Job. 25, 3 (překlad volný). Nad jeho hlavú zlatý kříž lſſtieſſe se Kruml. 20b. (Modla) nebude sě lſſtieti non fulgebunt Ol. Bar. 6, 23. Země sě lſſczieſſe splendebat t. Ezech. 43, 2. Jako by se z ňeho (z chrysolitu) hvězda lſczala RVodň. 162a. — Smysl tvuoj všelikým uměním se lſſtij Alxp. 160. — Srov. blščieti sě.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lščieti sě, lšču, lščíš sě ned. lesknout se, zářit, třpytit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.