lúka, -y f.
louka, travnatý pozemek, pozemek určený k pastvě a pěstování trávy
Dolož. též jako vl. jm. místní Lúka, Lúky a vl. jm. pomístní Lúka, Na lúcě (Na lúcě dolož. ve SvědBydž)
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
lúka, -y, fem., louka, Wiese; stsl. łąka palus. — Krt v dobrých lukach rád ryje AlxV. 54; zeschlým lukam časná vláha, čstná žena muži přědráha t. 80. (Chrúst) ſ luky ot krásného květa letí ot vonného Hrad. 118a. — luka pratum Prešp. 661, BohFl. 267. — Jm. místní: (pars terræ) dicitur Luka, pulcherrima visu… nec non abundantissima pratis, unde et ipsa regio nomen traxit, nam luca latine pratum dicitur KosmA. 1, 10; z luky Pulk. 52b; silva Luka UrbR. 234.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Lúka v. lúka
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).