lísati, -aju, -á ipf.
komu, o kom čím (řečí) lísat se k někomu, lichotit někomu
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 17. 7. 2025).
lísati, -aju, -áš, impftiv., lichotiti, schmeicheln, liebkosen; souvisí s lis-, lisa, liška. — Jala sě lahodnú řěčí liſati a okolo ňeho (dívka okolo Jonathy) choditi GestaBř. 36a. Arnošt obrovi liſaẛe, jej ku pomoci zkušováše Baw. 275. liſay o svém muži blandire viro Lit. Súdc. 14, 15, Ol. tamt., liſai o svém muži MamV., v Bibli 1857: lahoď muži svému, liſaſſe o niej (muž o ženě) blanditur Ol. 3. Esdr. 4, 31‚ Br. tamt.: chłácholił ji. — lísati sě: (liška) lyſagycz sě přiběhla jest ganniens Otc. 148b, překlad volný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lísati (sě), lísati, lísati sě, -aju, -áš (sě) ned. lísat se; lichotit, laskat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lísati (sě), lísati, lísati sě nedok. = lichotiti (se)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.