|
|
|
líčiti, -ču, -čí ipf. 1. co (údaje, tvrzení), s větou obsah. o kom, o čem, proti komu, koho jakého uvádět, sdělovat, prohlašovat něco o někom, něčem n. někoho za nějakého; (o kronice ap.) líčit; (o symbolu) označovat, znamenat; (pravdivého) dotvrzovat, potvrzovat; (sporného) tvrdit 2. jur. co (spor) přěd kým (soudem) přednášet 3. líčit, barvením zkrášlovat Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025). 
líčiti, -ču, -číš, impftiv., schminken; stsl. ličiti formare, simulare. — (Vlasta dívkám) krašším káza sě liczity DalHr. 9, sě káza lyczyty DalC. tamt., lyczythe-ly sě, panie, rády Mast. 333. Panny ličij se Háj. herb. 285b. (Ženy) ješto sě liczie Hrad. 100a. Nevěstky a liczene ženy BřezSnář. 225. — Líčiti slovy, vypravovati, vykládati, svědčiti, dokazovati, schildern, darstellen, erklären, behaupten: jak lyczy kronika Pulk. 132a; kněz pro obranu svého líčenie jednu řěč slavného Jeronyma lyczyeſſe JeronMus. 60a; příkladem svatého Joba to sě lyczy demonstratur Otc. 353a; liczzte nám o tom indicate nobis de his, quæ scripta sunt Ol. 3. Esdr. 3, 17, liczte nám o tom Lit. tamt., vyložte nám ta psání Br. tamt; jiný, kterýž liczieſſe aſſirmabat Lit. Luk. 22, 59; jenžto sě liczzieſſe jsa popem qui se sacerdotem ferebat Ol. Esth. 11, 1 (v Bibli 1857: pravil se býti knězem); jakožto písmo liczzy testatur Ol. Esth. 9, 27; to mnozí mnišie licziechu, jenž to vlastníma svýma očima… viděli testabantur JeronMus. 47; lyczym testor SlovE. 222b; — najprvé jeho (židé Ježíše) tiem obvinichu a takto proti (ňemu) licziechu: Slyšěli jsmy Ježiúšě mluviece atd. Hrad. 82b, líčiti soudně, ve při soudní; co tito proti tobě licie non respondes (táže se summus sacerdos Ježíše) ad ea, quae tibi obiciuntur? Koř. Mark. 16, 60; aby (sudí) ani… proměnil řeč, jinak vznesa na pány, než jest liczeno Šach. 309b; — když kto na koho vzmluví rovně na rovni, že jest královi nevěrný… a chce životem lyczyty Rožmb. 124, životem líčiti, soubojem dokazovati. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
líčiti, -ču, -číš ned. líčit, upravovat obličej líčidlem; líčit slovy, vyprávět, popisovat; tvrdit, dokazovat, svědčit (v soudní při): takto proti (němu) líčiechu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
líčiti nedok. = dosvědčovati, tvrditi; — malovati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|