křěčný adj.
křěční adj.
dolož. též chřěčný adj.
dolož. též chřěční adj.
dolož. též hřěčný adj.
k křěč¹ (?)
1. (o přízi) hrubý a tuhý (jakoby sevřený křečí), nezušlechtěný
2. (o látce, oděvu ap.) vyrobený z hrubé a tuhé, nezušlechtěné příze
Dolož. též krežný. Dolož. též jako vl. jm. míst. Sr. Machek, Etym. slov.² s. v. křeč
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
křěčný, křečný, chrečný, hřečný, krežný, adj., režný, grob. — Rúcha plátna ušlechtilého… kraššie bude…, než rúcha z krzeczneho hrubého plátna ŠtítMus. 50b; rúcha vlašského plátna bude ť krašši nežli krežná ŠtítVávr. 163a. Krzecžna košile Lact. 29a; chřečný, hřečný (o přízi) Bech (Rozb. 184).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
křěčný, křečný, chrečný, hrečný, krežný adj. režný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.