Vyhledávání [kázati]

kázati, -žu, -že ipf.

1. (o nadřízeném ap.) s inf., s větou obsah., co, k čemu komu, zř. koho kázat, přikazovat, nařizovat; s elipsou pohybového slovesa koho odkud vykazovat někoho, kam, ojed. přěd kým předvolávat n. posílat; koho do čeho (pravomoci) přidělovat k něčemu, svěřovat něčemu

2. s inf. „sobě“ dávat si, vyžadovat si něco

jak potřěba káže čeho jak je něco třeba

3. (o Bohu) s inf. svou vůlí působit, činit, dávat něco

4. (o kazateli) komu o kom, o čem n. na koho, co, proti komu, čemu (bludům) kázat někomu, pronášet pro někoho kázání o něčem n. zaměřené proti někomu, něčemu; co (slovo boží ap.), koho (Krista ap.) hlásat, zvěstovat, pleon. (kázání) přednášet

5. koho (viníka), co (hřích) n. z čeho, ojed. o co čím postihovat za něco, kárat n. trestat

6. koho na co (dobro) čím vést, vychovávat k něčemu

7. (o snu) co ukazovat, značit

8. (o pozemku ap.) kam ukazovat, naznačovat hranice n. dosahovat

M. Komárek (Prefixální slovesa ve vývoji českého vidu. In: Miscellanea linguistica. Ostrava 1971, s. 107) konstatuje u slovesa kázati ve významu ‚rozkázat, rozkazovat‘ vidovou nevyhraněnost

Východiskem sémantické struktury jsou významy 7 a 8, v historické době už periferní (sr. též ESSJ s. v. kazati). – K 1: Sémantickomotivačním jádrem je představa příkazového gesta. – K 4: Sémantická struktura hesla ukazuje původní didakticko-návodnou funkci kázání. – K 4: kázati na koho – původně asi ‚kriticky poukazovat na někoho‘

Autor: Petr Nejedlý

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).

kázati, -žu, -žeš, , ukazovati, jeviti; kázati, veleti, způsobovati; kárati, trestati, kázeň vykonávati, pěstovati, vychovavati; zeigen, predigen, befehlen, lassen (bewirken), züchtigen, erzielten. kazati monstrare, instituere, admonere, punire. — Sama sě všdy šlechta kase, co jest milosirdie dráže, když kto odtuší smutnému a najviece neznámému, jakž tu král hřecký učini (Alexander, přijav milostivě zajatou rodinu Dariovu) i jakž také činie jiní, jimžto jest… po jich přirozeniú dáno, jakž nemohú býti tvirdi, počenše sě u milosirdí 5, 33 sl., sama sě vždy šlechta kazye 1908, kázati sě, jeviti se; 281: Arnošt… poče k vězňóm přihlédati…, nob to slušie všelikému, radost plodit i raněnému, tiem ť každý svú šlechtu ukáže, když jim milosrdenstvie okáže. (Doklady z a jsou patrně obsahu podobného, skoro stejného, a doklad z svědčí, že kázati sě v jest = jeviti se; kromě doklad pro ten význam není znám.) — Jan kazaſſe 65, kázati, hlásati. Pak jim (Ježíš apoštolům) kázal po všem světu jíti vieru kazucze v. 1989. Ani slovo božie kazyu 407. (Apoštolové) kanzzijcz zástupy lidské do královstvie přivedli nebeského 113b. kaazzij kazatelé 9a. kazye kázanie jeho prædicans 2, 6. — kazal jsi mandasti 118, 138, kázati, veleti. kazal hospodin mandavit 41, 9. (Alexander) kaza vzvésti žird přědlúhú 8, 3. (Alexander) kaza, by sě hotovali 511. Juž t’ vstáti kazyu (já) 304. To vem kazyu (já) 7. Což vám kazij, čiṅte Štít Vyš. 3b. kazachu (žábu) hi s ním užéci d. Kak by jemu vzdieti kazal PilD. 24. — Starosta ji samu kazal odrúce horkú smolú obliti 270, kázal odrúce obliti = kázal odříti a pak obliti (kázati s part. a infin.); kazal Urbana naleznúc přěd sě přivésti 257. Pilat kaza Ježíše obnaživše k slúpu přivázati 200, káza obnaživše přivázati = kázal obnažiti a pak přivázati ; jejie syny kaza rozličně umučivše zbíti 285; tehda jiej (Margaretě) kaza Olibrius rucě svázavše, provaz přěs hřadu přěvrhše vztáhnúc brzcě dolóv ju púščěti 320, káza svázavše… vztahnúc… spúščěti — (Apoštol) v želář vsaditi kazan 89, vsaditi kazán (passivum); již si by proto kazan zabit býti iussus es interfici Tob. 2, 8. — Zhynúti mi kazala milost má tabescere me fecit 118, 139, kazala tamt., kázati zhynúti = působiti, aby zhynul, způsobiti, aby hynul (v překladech z ). Přěstati kazyu cessare factum Deut. 26, zmlknúti kaziu Jenž kaze sě jiej (zemi) třiesti facit eam tremere 103, 32, kaze Hynúti kázal ſi… dušiu jeho tabescere fecisti 38, 12, zhníti kazal ſy ŽPod. kazyt tobě brzcě rósti faciam te crescere Gen. 17, 6. Odpočinúti kazi accubare faciam MamA 16a. — Ten (člověk múdrý) popravci povědě: Kaz oleji tuto státi…! 117a, kaž, oleji státi = kaž, aby olej… (nikoli kaž oleji, aby…, vazba s dat. cum inf.); (naháči) kazachu božiej službě přěstati 90; ciesař… kaza sě j’mu (králi Přěmyslovi) koronovati 78. — kazie kazal mě hospodin castigans castigavit 117, 18, kaze kazal tamt., każie kazal mne tamt., treſkcie kazal , kázati (koho) = kárati, kázeň vykonávati, trestati; ani v hněvě tvém kaz m(ě) neque corripias 6, 2; kohož hospodin miluje, toho kaze corripit Prov. 3, 12; často jej (Jidáše) Ježíš kazal 66b; bude vás mój rod železnú metlú kazaty 5; Kristus… jě (posměvačě) bude kazaty 95b; syn, jehožto nekazze otec non corripit 105b (Mehr. 12, 7); otcóv i mater, ješto synóv svých nekazy non corripiunt 63 (tisk 124); zlá matka chovajíc dietě své, nechtiec jeho často hněvati i nechce jeho kazati 28b; chceš-li koho kazati, chceš-li koho tresktati 3b; nejsi k tomu zavolán, by nás kázal 42a; mohli by se lidé poučiti od této svaté matky, ješto děti kaži (káži), aby múdře kazali 35a; (zlé děti) se potom ani vésti, ani kazati dadí 14a; ty, jenž jiné kažeſs, sám sebe nekažels 186b; pak-li by kto kladl (ve dsky, bez povolení), má vedlé práva a řádu zemského kázán býti ČelNál. 7, 9. — Bych ť já byl proti bohu… co učinil, sám ť by byl mocen mne z toho kazati 33b, kázati koho z čeho; by jich nebyl kto z toho kaze 11a. — Báťo, proč sě druhem nekazeſſ, že Němcóm z dvoru nekazeſſ? 63, kázati sě kým, čím = varovné poučení míti…; sbožní (zámožní) sě kazy hubenými 104b; ať sě jiní jimi kazy 687; tací biskupové… aby asa poně jiných lidí smutky a hořem sě kazaly 70 (tisk 135); hodné jest, pannám kazaty sě oniem synem Davidovým 45a; buďte při sobě a kazte sě jinými 169; blazě těm dušiem, ješto sě cizí škodil każi 371a; kazte sě mú příhodú 434a. — Člověk, jehož ty kazeſſ quem tu erudieris ŽPod. 93, 12, in marg. (za to v texte: vczyſſ), kázati = chovati, vychovávati; tři léta Ježíše kazycze 30b.

Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

kázati, -žu, -žeš kázat, přikazovat, rozkazovat; ukazovat, určovat; hlásat; kárat, napomínat, trestat: železnú metlú kázati; chovat, vychovávat; — kázati sě (kým, čím) mít varovné poučení

Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

kázati = ukazovati; napomínati, kárati; vychovávati, veleti, rozkazovati; — trestati; — kázati koho metlú = vykonávati kázeň, trestati; — kázati sě kým = vzíti si výstrahu z koho

Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

	Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 20 dny; verze dat: 1.1.24
	Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062 (LINDAT/CLARIAH-CZ).