kád, -i f.
1. větší, zvl. dřevěná nádoba, užívaná převážně na uchovávání tekutin, káď, sud
2. vana, nádoba sloužící ke koupání; „kád činiti“ připravovat lázeň
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 14. 5. 2024).
kád, -i, fem., káď, Bottich; stsl. kadь, z ř. καδός = nádoba, lat. cadus. — V pilnéj cady ApŠ. 5. Tehda Seneka kázal sobě v lázni kad úkropa připraviti Pass. 310. Bieše tu šest ſtudvicz neb kadí neb čberóv, jistého jména neviem HusPost. 17b. Člověk, když by byl žiezniv a měl přěd očima cad vína Kruml. 247a. Otvoři anděl tu kad a vynide z té kady smrad veliký ML. 19b. Z té kady Pass. 322. Udělajž láznu w kady Chir. 245b. Nemóž… oheň pod kady býti Hrad. 5a; pod kadu sub modio EvVíd. Luk. 11, 33. — kad dolium Prešp. 1912, BohFl. 652 (17), Boh. min. 22b, RVodň. 58d, Lact. 53c. kaď KolDD. 143a (1599), KolL. 155a (1603), kad KοlΕΕ. 9b (1696); k opravení kadie KolL. 154b (1603); kadi k pivu (plur. nom.) KolBO. 56b (1497); dělal kadie t. 155b (1603); w kadech dvau KolDD. 259b (1637); s kadmi KolBO. 56b (1497), kadiemi KolČČ. 8a (1542).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kád f.; — kád činiti = připravovati k lázni
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.