kyta, -y f.
čeho svazek; (rostlin) kytice; (vlasů) ohon
v pojmenování erbovního znaku vějíř, do kruhové výseče uspořádaný svazek
Ve stč. období snad již formálně odlišeno od kýta. Sr. klúbec, uzel, viech
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025).
kyta, -y, fem., hrozen, svazek, Traube, Bündel, Strauss; stsl. kyta ramus. Odtud demin. kytka, v. t. — Z vinnicě sodomské víno jich…, hrozen jich hrozen žlučě a kita přěhořká uva eorum uva fellis et botri amarissimi (plur.) ŽKlem. Deut. 32, 32. Jednu kytu fiolnú Kruml. 422b, Orl. 75b. kytu tytřice zelené fascem ciceris virentis Otc. 433a, kytu tytřice OtcB. 163a. Item (solvant) 20 kytas *aley UrbE. 94. (Dceři matka odkazuje) jednu kopu kytt lnu KolCC. 54b (1556). — kyta *tuca (rozuměti jest svazek) Prešp. 655, Veleš., *tuta Rozk. 1246, *truta RVodň. 72c.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kyta f. hrozen, svazek, kytice
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kyta f. = svazeček, hrozen; — chochol
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.