kurevník, -a m.
k kurva
smilník, kurevník (vulg.); též nestoudný, nemravný člověk
Sr. děvečník, hampajsník, kuběnář
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 6. 7. 2025).
kurevník, -a, masc., Hurer. — Chrám bieše pln kurewnikow scortantium Pernšt. 2. Mach. 6, 4. Nevěstka ani kurewnik scortator Comest. 108a. — kurewnik meretricator Prešp. 1032.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².