kučina, -y f.
k it. cuccina
Ojedinělý doklad v úvodu Pulkavovy kroniky (Pulk, sr. GbSlov s. v. kučina), zřejmě záměrná aktuální autorská přejímka. Slovníkové doklady za lat. betulium (sr. SSL s. v.) jsou v ESSČ interpretovány jako tučina
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.22, citován stav ze dne 8. 6. 2023).
kučina, -y, fem., krmě nějaká, ein Gericht. — Ktož rád své viděti chce zdravie, aby v své zemi ptal sě na noviny, netbaje vlaské kuczyny PulkLit. 1a. — Jelenina…, kuřetina…, hustna…, vyzina…, bobrovina…, *betulium kuczyna, konina…, zápoj…, pivo… Prešp. 1734 v kap. De convivio (Diefb. Gloss.betula = iuvencula, jalovice); kuczyna *batulium Rozk. 2624 (v kap. o krmích); kuczyna *betulum Vocab. 175b, kuczina též Veleš.; kuczina *betulium SlovKlem. 33a, RVodň. 51d.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kučina f. nějaké jídlo
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.