krušný adj.
sr. kruch¹
1. (o materiálu) křehký, snadno roztlučitelný; „sól krušná“ kamenná sůl
2. (o ději) krušný, skličující, těžký
Sr. skrušený
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 8. 7. 2025).

krušný, adj., křehký, spröde, zerbrechlich. — Kruſſne železo fragile ferrum Lact. 71d. Řetěz z krušného železa KorMan. 183b. — Přeneseně těžký, zlý, schwierig, böse: bude-(li) kda v kruſſnem súdě…, daj mu vyjíti bez škody PassKlem. 107b; vrť sem vrť tam, všudy kruſſno ŠtítMus. 124a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

krušný adj. jsoucí v „krušcích“, hroudách, surový, křehký: krušné železo; těžký, zlý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
