kropiti, -ṕu, -pí ipf.
sr. stsl. kropiti
1. co (tekutého) na co, na koho stříkat, cákat; čím (tekutým) co, koho kropit, skrápět
2. co kropit svěcenou vodou
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 8. 7. 2025).
kropiti, -ṕu, -píš, impftiv., sprengen, besprengen. — Krviú cropiecze cěstu ApŠ. 105. (Jidáš) sě s ním (s bratrem) vodu kropi JidDrk. 90.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².