kronika, -y f.
k lat. chronica
1. kronika, letopis, záznam událostí v časové posloupnosti
2. písemné vylíčení nějaké události, písemná historie
3. dějiny, historie
Sr. kronicě
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
kronika, -y, fem., Chronik; ze střlat. sg. fem. chronica, a to ze ř.-lat. plur. neutr. chronica. — Počíná sě kronyka česká DalC. úv. I; tuto mušiu do moravské kronyky málo zajíti t. 24; bramburská kronyka Pulk. 72b. — Toto píši za věrnú kroniku, aby naši potomci atd. HusPost. 29a. — kronyky historiæ annales MamA. 24b. — kroniky (plur.) chronica Lact.45c. — w kronicze králově in bibliotheca regis Lit. 1. Esdr. 5, 17, w kronycie Ol. tamt., za to Br.: mezi poklady královskými. — V Prešp. čte se dvakrát kronicě (?): kronycze chronographia 1532 (za to podle vydavatelovy poznámky v Rajhr.: kronyka, ale ve vyd. Hankovu není), — sience…, *sago kronicze, lectorium čtevna atd. 2227 v kap. De ecclesia (nejasné, srov. nahoře kronica = bibliotheca).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².