krmička¹, -y f.
k krmicě¹
1. malá „krmě“, jídélko
2. expr. chutná „krmě“, dobrůtka
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).

krmička², -y f.
k krmič
kojná, kdo krmí mateřským mlékem
Sr. krmicě²
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).

1. krmička, -y, fem. ke krmič. — Budú… královny krmičky tvé nutrices Kladr. Isa. 49, 23.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

2. krmička, -y, fem., demin. z krmicě, krmě. — Učiň jemu krmyczku pulmentum Lit. 2. Reg. 13, 7. Zda-li krmycku máte pulmentarium Koř. Jan. 21, 5, krmiċku Kladr. tamt., krmičku Br. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

krmička f. demin. z „krmicě“
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
