kratičký, dial. kracičký, kracitký, kratitký, adj., demin. z krátký. Tohoto čásku kraczyczkeho JeronMus. 20 (tisk 38). Život kraczytky t. 22 (tisk 43). Na tomto kratitkem světě JeronKlem. 19b. K tomuto ť slovci kratitkev HomMak. 76a. — Adv. -íčcě kratíčcě, kracíčcě: život svój každý den aspoň kraticzcze přěvrz na mysli své HusPost. 220b; krátíczcze (sic)… vyložiti t. 3a; kratijcžcze Ben. 6. Jer. předml.; kratijčce Háj. herb. VIIIa.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
