krajcar, -a/-u m.
též grajcar, -a/-u m.
k střhn. kriuzer
krejcar, drobná stříbrná mince užívaná (původně) v německých zemích
Dolož. též jako vl. jm. osobní Krajcar
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
krajcar, -a, -u, masc., krejcar, Kreuzer; stněm. kriuzer (malý peníz, na němž byl křížek Kl). Platil v Němcích v XV. st. 9 haléřův (nün haller) Lex. s. v. kriuzære; v Čechách r. 1561 tolik jako 1/60 zlatého říšského, jako 3 bílé peníze české n. jako 6 malých peněz českých WintObr. 2, 466 (1561). — graycar čtúc po pěti pražských (malých penězích) WintObr. 2, 451 (1490).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².