krápě, -ě f.
k krápati, krápěti
1. čeho (tekutého), jaká krůpěj, kapka; též fig.
2. dešťová voda odtékající (po kapkách) ze střechy domu
Sr. krápějě, krápějka, krópě
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 8. 7. 2025).
krápě, -ě, fem., krůpěj, Tropfen; rus. kraplja. Srov. stsl. kroplja gutta. — (Bohatec nemohl jest jmieti) krapie vody HusPost. 39b. Vždy kapí z ňeho (kamene) krapie vodné ChirB. 292b. Na svaté lidi padají ť krapye obecných hřiechóv Štít. ř. 193b. — krapie gutta Prešp. 140; krapye gutta Nom. 63a, stillicidia t. 70b; vodné krapye RVodň. 162b. — Srov. krópě.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krápě, -ě f. krůpěj, kapka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krápě f. = krůpěj
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.