|
|
|
královstvie, -ie n. králevstvie, -ie n. k král 1. čí, jaké (české, uherské) království, území pod vládou krále 2. čí (Zikmunda, Krista) kralování, panování, vládnutí; též fig. 3. čí úřad krále, vladařství 4. majetek (zvl. území) patřící přímo králi 5. nebeské královstvie v. nebeský II/5 6. královstvie božie boží vláda, boží panování Dolož. též jako vl. jm. pomístní. Sr. královstvo Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
královstvie, králevstvie, -ie, a -stvo královstvo, králevstvo, -a, neutr., království, Königreich, Königtum. — cralouſtue tvé regnum HomOp. 152a. Světa cialowſtwo regnum Túl. 91a; kralowſtwu sě připraviti tamt. Svému kralewztwu JidDrk. 6. Zde kralowſtwo, zde chci jmieti AlxV. 697. (Darius) jmieše kralowſtwo dvoje t. 949. (Alexander) ve vše kralowſtwo sě uváza t. 325. Mé kralewſtwo t. 1033. Hospodinovo jest kralowſtwye regnum ŽWittb. 21, 29; Kralowſtwo tvé regnum ŽKlem. 144, 13; kralowſtwye tvého regni tui t. 144, 11; kralowſtwy tvých ŽWittb. tamt. kralowſtwa regna Pror. Dan. 2, 21, kralowſtwom zemským regnis t. Jer. 34, 17, se všelikými kralowſtwymy regnis t. Isa. 23, 17. Jenž zbil… všěckna kralowſtwie omnia regna ŽKlem. 134, 11; Kralowſtwo (sic) země regna terrae t. 67, 33; kralewſtwie zemská ŽTom. tamt.; w kralowſtwye, jěž jmene tvého nevzývaly ŽWittb. 78, 6. Král pozvav knězě českého, postúpi jemu kralowſtwye svého DalC. 24. Obnovíme kralowſtwo innovemus regnum Ol. 1. Reg. 11, 14. Mordéři obdrželi sú kralowſtwo regnum Kladr. 1. Makk. 15, 3. — W kralewſtwy českém Pulk. 74b. — Ten božieho kralowſtwye nehledá Štít. uč. 18b, kr. božie; ktož božieho kralowſtwa snažně hledá tamt. — Blíží sě k vám nebeské kralewſtwie Pass. 277, t. 281, kr. nebeské; klíči od kralewſtwie nebeského t. 286; nebeské kralewſtwye ChirB. 183b. — Léta 1468, kralowſtwij našeho léta jedenáctého KolAO. 22a (1468, ops. 1510), královstvie = kralování, panování. — (Václav I.) jakž sě na kralowſtwo světi, jě sě svým rodem styděti DalC. 81, královstvo, -stvie = královský úřad, hodnost; příčina, že jest ušel před kralowſtwím RokycEvJan. 160a. — Kdež slove na Králowſtwij Háj. 409, království, jm. místní; srov. království = les králův WintObr. 2, 150 (z r. 1600). — kralowſtwo regnum Prešp. 907; kralowſtwi sceptrum MamV; kralowſtwo Vít. 51b, kralewſtwo tamt.; kralowſtwye Modl. 1a, kralewſtwye t. 67a, kralowſtwo t. 2b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
královstvie, králevstvie, -ie, královstvo, králevstvo n. království; kralování, panování; královská hodnost Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|