|
|
|
králový adj. králevý adj. k král 1. (o srdci, dceři ap.) královský, (ve funkci gen.) krále v titulu Králová Milost král, Královská Milost 2. (o půdě, městu) královský, patřící králi, podléhající králi 3. (o řádu, listu ap.) královský, vydaný králem, vzniknuvší rozhodnutím krále 4. (o korouhvi, koruně ap.) reprezentující krále, jsoucí znakem krále 5. (o majetku ap.) užívaný králem, určený pro krále 6. (o člověku) podřízený králi 7. (o rodu) mající mezi předky krále 8. bibl. Králové knihy Knihy královské 9. králová sviece léčivá rostlina divizna Sr. královný, královský Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025). 
králový, králevý, adj. z král, königlich, Königs-, regis, regum, regius. — Truon, točíž seděnie kralowe ML. 29a. Uložiu stól kralowi thronum ŽKlem. 88, 30. Syn boží přišel jest na tento svět z kralowych stolic Alb. 81a. Jehož on nemohl na kralowe stolici sedě w kralowem rúše Štít. ř. 33b. W kralowem rúchu Comest. 134a. Plášč kralowy trabea BohFl. 518 (trabea = keysers cleit, keyser rock Diefb. Gloss. a Nov. Gloss.). V Jeruzalemi, w kralowem městě Štít. ř. 40a. Do stanu kraleweho Pass. 282. Vilém Zajiec… doby Křivokláta hradu kraloweho DalC. 99. (Zlato) dar jest kralowy Kruml. 22b. Král káza svého syna s jeho milostníky pozvati, káza jim kralowy oběd dáti t. 85. Kvas kralowi convivium regis Lit. 1. Reg. 25, 36. kralowy ť jest stav svatý, když král chce v pravdě bohu tiem slúže kralovati Šach. 296b. Naňž zvláště slušie čest kralowaa Štít. ř. 41a; ctí kralowu decore regio MamA. 20a. Posmievali sú sě jeho (Kristovu) kralevému dóstojenství u Piláta HusPost. 38a. Kterýž král nemá těch všech čtyř kamenóv drahých (t. šlechetností) v své koruně k své kralowe velebnosti, nenie ť řádné jeho kralovánie Šach. 296b. Bez kralewy vóle Řád pz. 48. (Mój rod) dojde kraloweho řáda DalC. 6; (král) sě musí podlé řádu kraloweho okázati Štít. ř. 37a. Však js’ ty … pošel z kraloweho roda NRada 1384; kraloweo rodu sem KázLeg. 53a; kraloweho plemene e semine regio Pror. Dan. 1, 3. — Dcery kralowe filiæ regum ŽWittb. 44, 10, ŽKlem. tamt. — Koturniks pták kralowi coturnix ŽKlem. 104, 40. — Knihy kralowe Comest. 147b, bibl. knihy Královské, Regum; u předních knihách kralowych Alb. 65b; v čtvrtých kralowych knihách Krist. 53b. — Fem. králová = královna, regina, v. králová. — Králové kořenie v. kořeňie. — Komonice neb koruna kralewa corona regia RVodň. 268a, koruna králevá, rostlina. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
královský, králevský, králový, králevý adj. královský Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
králový, králevý adj. = královský Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|