král, -e, masc., König; stsl. kralь, rus. korolь, pol. król atd., z korľь. Z germ.; podle výkladu Dobrovského ze jména osobního Karl, čemuž odporuje z příčin přízvukových Fortunatov v Jag. Arch. 4, 577 a Torbiörnssen, Die gemeinslav. Liquidametathese II, 32. — Byl jeden kral tu gdasi PilA. 25. Vítaj cralu všemohúcí! Kunh. 146b. Mój žádný kraliu AlxM. 2, 18. Bože, mój kraliu! ŽKlem. 144, 1, kraly mój! ŽWittb. 5, 3. — Jide přěd kral čsná kmeticě AlxM. 2, 16; (rytieř) jde přěd kral Hrad. 100a; všedši přěd kral PassKlem. 285a; kterýž by všel před král Ol. Esth. 4, 11; — (my, žáby) bychom byly pně za kral jměly DalC. 55; ten, ješto mezi nimi za kral bieše Otc. 142b; (holubé) za kral vzeli jestřáb sobě Baw. 65; — jeden (mistr) vzezřěv na kral KatBrn. 95; — pohan potka krale AlxB. 2, 37; na krale uherského DalC. 46, po krale t. 83, svého krale smy nalezli Pass. 459. — Hřeckého krale AlxB. 4, 28. Hospodin… dá vládanie kralowi svému regi ŽKlem. Ann. 10; k tomu kralowy hřeckému AlxM. 6, 9; tak sě sta kralowi tomu Pil. b; kralewy čstnému AlxV. 89; kralewi to pověděchu TandZ. 186a; kraliu svému AlxB. 1, 39; gdyž sě krali ta čest stala t. 3, 12. W kralowi svém in rege ŽKlem. 149, 2. Přěd klralem (sic) in conspectu regis ŽGloss. 97, 6, (s) svým kraalem AlxVíd. 2123. — Ode dvú kraly Pror. 6a; z ruky dvú kraly Mus. Deut. 3, 8; sestra těch dvú kralii Troj. 59b. — Když přijědú třie krali Hrad. 68a; třie krali Krist. 23a; krali aby slúžili bohu reges ut serviant ŽKlem. 101, 23; z toho pořadu jsú ciesaři…, kraly…, páni Štít. uč. 83a; krali i kniežata potaz vzechu TandZ. 166b. Poslúchajte, kraly, a rozumějte! Štít. uč. 83b; k vám ť, o kraly, chýlé se tyto řeči! tamt.; krály zemščí reges terrae ŽWittb. 2, 2; všickni kralowe zemščí ŽKlem. 101, 16; Kralowe tharščí ŽWittb. 71, 10; kraleue lidští Ol. Gen. 17, 16. — Přěs k(r)ale excelsum præ regibus ŽGloss. 88, 28. — Všěch kralow ŽWittb. 75, 13; v té zemi mnoho toho jména (t. jména »Antiochus«) kral bylo Apoll. 128a. Jenž dáváš zdravie kralom regibus ŽKlem. 143, 10; (Alexander) všěm kralem vzdávajě přietu AlxV. 516. kral Darius, kral nad kraly t. 965. Veliký kral nad kraly Mill. 6a. — Za Karel, Carolus, Karl: Petrus, Kral, fratres Reg. I, 1187 (ze XIII stol.); præsentibus Witcone…, Lascone, Krále t. 1247; — jakž sě čte o Rolantovi, když sě stala škuoda od pohan karlowy (t. Karlu Velikému) DalC. 50, začež v rkpp. L a Z: královi; — za ciesaře krale (t. j. Karla IVho) ŠtítJes. 88a; — Vám, jasnému kniežeti Královi z pokolení krále českého Kar. 59 (t. j. Karlovi, jenž tu ještě králem není, an otec jeho Jan dotud je na živu); král Jan zpósobil s Králem (t. j. se svým synem Karlem) t. 61; když tomu Král srozuměl (= Karel) t. 63; — tu (na Křivoklátě), kdež syn jeho (Janův) kral přěbýváše Pulk. 185b (k r. 1319); ten jistý kral (= Karel), syn krále Jana, s kralem (= s Karlem) franským bydlel u Franciech t. 187a; — před králem Pipinem, krále Královým otcem Pr. pr. Jg. — Cidič stok, cloacarius, rex cloacarum: cloacarius, qui cloacam facit vel purgat, kral Lact. 38b. Šibenici pobořenou měli opraviti »králové« a pacholci rychtářovi a někteří vězňové měli »králům« pomáhati WintObr. 2, 864 (r. 1530). — kral rex Prešp. 894, BohFl. 350. — Šach…, jhra…, roch…, rexus kral, piešek atd. Prešp. 2002, ve hře šachové, srov. králík. — Příjm.: Jan kral KolB. 91a (1498), proti dvoru krale Janka t. 24a (1495). — Adj. possess. králóv, pak adj. králový, v. t.