krádežník, -a m.
k krádež
zloděj, „krádcě“, kdo krade
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
krádežník, -a, masc., zloděj, Dieb. — Přichodím jako kradeznik Lit. Zjěv. 16 (obs.). Krádežník jest každý smrtedlný hřiešník HusE. 1, 370.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krádežník m. zloděj
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krádežník m. = zloděj
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.