korčenie, -ie n.
k korčiti sě
Dolož. zvl. v Bibl. Sr. svár
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
korčenie, -ie, neutr., hádka, půtka, Hader, Zwist. — korczienie prolévá krev lis Lit. Sir. 28, 14, korcenie Kladr. tamt. Když přihodí se jim některé korċenie aliqua disceptatio Kladr. Ex. 18, 16. Pro korcżenye synóv israhelských Ol. Ex. 17, 7. Hlava jest korьčenie iurgiosum (sic) Hlah. Prov. 17, 14, korczenye Ol. tamt. (překlad volný). Nemohu snésti korczenye iurgia Mus. Deut. 1, 2. — korċenie iurgia, lis MamV.; korczenye certamen MamA. 18b korczyenye též Anon. 2a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
korčenie, -ie n. hádka, svár
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.