kopek, -pka/-pku m.
k kop
malý násep sloužící jako mezník
Ojed. doklad z Reg 1. Sr. kopec 2
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
kopek, -pka, masc., kopec, Hügel. — (Hranice aby šla) in cumulos kameni copky dwa Reg. I, 1241 t. j. in cumulos kamení, kopky dva (?).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².