kopřiva, -y f.
1. kopřiva, rostlina s listy pokrytými žahavými chlupy
2. hluchá kopřiva v. hluchý
Dolož. též v podobě pokřiva
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 1. 7. 2025).
kopřiva, -y, fem., Nessel; snad z kopr. — Spytihněv vyple z země Němcě… jako z zahrady koprzywy DalC. 46. koprziwy neb jiné zelé trhati Kruml. 382a. Miesto koprzywy (vzende) myrtus pro urtica Pror. Isa. 55, 13. Vlíž tu vodu na zelenú koprzywu Chir. 227b. — koprzywa urtica Ol. Os. 9, 6, RostlD. 88b; copriui RostlMnich. 68b; — koprzywa hluchá urtica Prešp. 705, *surtica (m. urtica Diefb. Gloss.), Rozk. 1343, *surdica BohFl. 517, kopřiva hluchá; hluchá koprzywa urtica mortua RostlF. 12b, prassium MamA. 14a, RostlD. 80b; mrtvá vel hluchá kop’wa prassium SlovA.; hluchá koprzywa marubium album RostlF. 12a, RostlD. 90b, hluchá koprziwa též LékB. 120b; (vezmi) hluchú koprziwu… LékA. 20b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².