konverš, -ě m.
konvrš, -ě m.
k lat. conversus
1. konvrš, laický mnich
2. poustevník, „pústenník“, „anachorita“
K 2: dolož. ojed.
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 6. 7. 2025).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
konvrš, konverš, -ě, masc., klášterník laický, Klosterlaie, Laienbruder; z lat. conversus: conversi in monasteriis dicuntur laici monachi DC. — Král hanbú u púšci vnide řka: Raději chci conurſſem býti než králem a s nepřátely sě nebiti DalC. 24. Když konurſſy s lidmi svými snidú, proti knězi (Břetislavovi) mocně pojidú, kněz bradáčě silně sěčieše…, něterý konwrſſ bez ruky stojieše, druhý bez nohy ležieše… DalC. 42, některý konwirs DalH. tamt. Jsú konwrſſy, ješto neumějí latině Štít. uč. 71a. Ano snad konwerſs vzácnějí bohu… nežli kněz leckakýs ŠtítBud. 199. Dobré milujíc, ač by byli i konwrſſy neb konvršky Štít. ř. 43b. Ti biechu konuerſſy anachoretæ Otc. 311a. — konwrſſ conversus Prešp. 946, conwrſſ též Rozk. 1688, conwrſ též BohFl. 364; konuerſſ též Nom. 66b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
konvrš, konverš, -ě m. fráter, laický mnich konající v klášteře běžné práce
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.