konfekt, -a/-u m.
k lat. confectus
1. med. léčivá n. posilující směs, „konfekcí“ 1
2. vonná směs, zvl. kořenná, „konfekcí“ 2
3. spec. lahůdka, pamlsek
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
konfekt, -a, -u, masc., lektvař lékárnický, lahůdka, Konfekt; ze střlat. confectæ = fructus saccharo conditi DC. — Ztěž sě všech apatekářóv, vždy-li ť sě jim trefilo jich kořenie, jich prachové, jich konfecti… Tkadl. 7b. Při témž jiedle nebylo nic jiného než konffecty atd. Lobk. 35a; konffectuow několiko krabic tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
konfekt m. lektvar; lahůdka, pamlsek
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
konfekt, konfet m. (z lat.) = lektvar lékárnický; lahůdka, pamlsek
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.