konev, -nve f.
též konvě, -ě f.
zř. konva, -y f.
sr. sthn. channa
1. čeho (nápoje) konev, hluboká kovová nádoba s uchem určená na nalévání tekutiny, zvl. velká
2. číše, nádoba určená k pití
3. bibl. nádoba, zvl. rituální
4. konev, obilná dutá míra, třetina věrtele (asi 8 litrů)
Dolož. též v přídomku podle domovního znamení (Jan od tří konví AMP 992,58a, 1425). – Sr. báně 2–4 . – GbSlov uvádí jen sekundární tvar v jo-kmenové podobě konvě (amulas konvě MamKapR 26a: 3 Rg 7,40), ale doklady dokládají též a-kmen (sr. v konvy BiblOl Ex 24,6 in crateras – v nádoby ~Pad)
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024).
konev, -nve, fem., Kanne; ze sthněm. kanna, channa. — Učinil sem konwie k nalévaní vína urceos Lit. Ekkl. 2, 8, Ol. tamt. Pustil ji (krev) w konwi in crateras Mus. Ex. 24, 6, w konwy Ol. tamt., BiblA. tamt. Konwe chceš čisty míti Hug. 197. Ucho u hrnce neb v-konwi MamF. 86a. — konew cantharus Rozk. 2940, BohFl. 621 a 829, Vocab. 175b, RVodň. 56a; konew cratera MamA. 18b; na konwie in crateras MamB. 25a; kownye (sic, m. konvě) cantharus Prešp. 1945. Cínové konwe tři KolB. 63a (1497), konwij czeynowych KolCC. 4a (1542).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².