kokot, -a/-u m.
1. kohout, samec kura domácího
kokot kapúnovaný kapoun, vykleštěný kohout
2. ojed. věc ve tvaru kohouta; povětrný kokot střešní korouhev
2. zř. penis, mužský pohlavní úd
3. ojed. nemoc, snad kohoutí ostruha (?)
Dolož. též jako vl. jm. osobní Kokot, adj. poses. Kokotóv a jako součást vl. jm. místního a pomístního. Sr. kohút, kokeš, náskoka
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 4. 2024).
kokot, -a, masc., kohout, Hahn; stsl. kokotъ gallus. — Dřiev než zapěje kokot Hrad. 79a, než kokot zapěje gallus Lit. Mat. 26, 34; inhed kokot zapěje ML. 101a; v ten čas kokot zapěl Pass. 194, Krist. 96b; tu kdež kokot zpieval Hrad. 45b. Inhed tudiež podlé koně kokot stáše sě kaboně NRada 906. (Nemocný) mní, by kokotem byl a zpievá jako kokot ChirB. 183b. Vezmi kokota tlustého a vař jen Chir. 301b. — kokot gallus Prešp. 190, BohFl. 107; kokoth gallus RostlD. 72b, Nom. 64a; kokot neb kohút gallus RVodň. 26b; kokot kapúnovaný gallus gallinaceus MamD. 310a. — Penis: kokot virga virilis Lact. 26b; kto má kámen v uocase to jest w kokotu LékA. 88b; srov. kokeš. — Příjm.: Bárta Kokot Reg. III, 1324; smlúva Jakuba Kokota KolB. 190b (1502).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kokot m. kohout; mužský pohlavní úd
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kokot m. = kohout; — mužský pohlavní úd
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.