koflík, -a/-u m.
sr. střhn. kopf
pohár, číše, nádoba na pití; koflík
Sr. čiešě, kof, korčák, korčát, šálek
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
koflík, -a, -u, masc., Becher; demin. z *kofl, stněm. chubel, kübel, a toto ze střlat. cupellus, stlat. cupa Kufe. — Ustavil sem sobě… čieše, koflíky a mísy… k nalévání vína HusE. 1, 282; koflíky střiebrné t. 3, 252. kofflikowe jeho cyphi Mill. 51a. Čisté věci od skla…, koffliky a sklenice pozlacené Lobk. 5a. Kofflik na nožičkách i s přikryvadlem pozlacený všecek KolCC. 54b (1556).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².