kocúr, -a/-u m.
sr. kočka
Dolož. též jako vl. jm. osobní a pomístní Kocúr
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
kocúr, -a, masc., kocour, Kater; z *koca, v. t. — Uzřěli jednoho koczura jako psa velikého…, ten koczur okolo těch žen virkaje sě potúlav… zmisal Pass. 413. — koczur murilegus Vít. 94b, Prešp. 483, BohFl. 184 atd. — Příjm.: Martinus Koczur UrbE. 270.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kocúr m. = kocour
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.