košule, -e f.
sr. lat. casula
1. lehké, zvl. spodní roucho, košile
2. mešná košule mešní roucho
Sr. čechel
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
košule, -e, fem., košile, Hemd; stsl. košulja indusium. Z lat. casula. — koſſule camisia BohFl. 520; koſile též Prešp. 1758, koſſyle Rozk. 2674; křečná koſſyle camisia Lact. 29a. — Diera w koſſeli ženské cluniculum Lact. 38b (w koſſeli omylem, nebo snad vlivem mor., han. košela Šemb. 47).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².