košík, -a/-u m.
k koš
1. košík, ošatka ap., menší nádoba (zvl. proutěná) na uchovávání n. přenášení věcí
2. proutěné náčiní na cezení a prosívání
3. menší nádoba na obětiny
Dolož. též jako vl. jm. osobní a místní Košík a adj. poses. Košíkóv. Sr. putna, necičky, rozsievka, suden
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025).
košík, -a, -u, masc., demin. z koš. — Nalezneš čtyři koſiky: v jednom ruoži črvenú a ve dvú koſſiku ruoži bielú, a čtvrtý koſſik jest střiebrný Pass. 400. Hrzieš-li… koſíkem smrdutým HusPost. 36a. — koſſik calathus BohFl. 658; w koſſyku in cophino ŽPod. 80, 7.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².