kočka, -y f.
1. kočka, malé dravé zvíře lovící myši
2. obléhací věž, válečný obléhací stroj určení k boření hradeb
3. mořská kočka vlkouš, mořská ryba připomínající malou a kulatou hlavou kočku
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Kočka a f. Kočková. Sr. hazuna
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024).
kočka, -y, fem., Katze; demin. z *koca, v. t. — Kdež nenie koczky, tu myši vévodie Hug. 191. Koczka ihned mluvi potom … NRada 1309. Vezmi koczku odřen ChirB. 48a. Sádlo divoké koczky Chir. 24b. koczka cattus Prešp. 454, kocka BohFl. 184. — Přístroj k boření hradeb, Sturmkatze. Jakžto kľuky, tak blidami, tak i tvirdými koſzkamy pokojě sobě nedachu AlxH. 8, 36. Načiní prakóv a koczek machinas Lit. 1. Mach. 6, 20, koczek Mus. tamt.; prakóv vel koczek machinas MamC. 129a; kocek machinas MamV. Koczzki a jiná orudie dobyvadlná připósobí k tvým zdem vineas et arietes temperabit in muros tuos Ol. Ezech. 26, 9; koczky vineas MamD. 311b, MamE. 320b; koċkami a praky obloží zdi tvé Pernšt. tamt.; koczka aries MamA. 16a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kočka f. kočka; válečný stroj k boření hradeb
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.