klubko, -a n.
1. klubko, vlákno svinuté do tvaru koule; též v obr.
2. co se vzhledem podobá „klubku“ 1
3. zástup, skupina lidí obkloupující nějakého jedince
Dolož. též v podobě klbko. Sr. okršlek 7
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
klubko, -a, neutr.,
Knäuel; stsl. kląbъko demin. z
kląbo glomus,
pol. kląb gen. klębu, -a Knäuel. Zvratnou analogií bývá
klb- za
klub-, dial. klbko. — klubco glomus
MVerb.; klubko glomus
Prešp. 2418, BohFl. (
192),
MamA. 24a,
RVodň. 61b; clubko glomus
Boh. min. 22b klbko glomus
BohFl. 780, srov. kłbko BartD. 6 (zlin.),
slc. klbko. — klubka lněná dvě
KolCC. 57b (1562), lněných klubek
30 tamt. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².