klestiti, -šču, -stí ipf.
1. co (cestu) komu (sobě) klestit si cestu, prosekáváním porostu si razit cestu, průchod
2. koho vyklešťovat, kastrovat
3. co s koho (sebe) zbavovat se něčeho
Sr. řězati. K původu slova sr. Holub–Kopečný, Etym. slov. jaz. čes. s. v.
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 6. 7. 2025).
klestiti, -šču, -stíš, impftiv., osekávati, vysekávati, behauen; vyřezávati, verschneiden. — Cesty sobě kleſtyecze Pulk. 103b. — (V květnu) kleſt telata ČČMus. 1853, 424 z r. 1520. Z eunuchóv, ješto kleſtiechu (sic) mladé Comest. 44b. kleſſczeny eunuchus Mus. Deut. 23, 1, kleſſtieny Ol. tamt. a Jud. 12, 10; komornikóm kleſſtienym eunuchis Ol. Esth. 1, 10; (komorníkuov) vše kleſſczenych eunuchos Mill. 55b. Jenž jest byl smilný a svého otcě kleſtil Otc. 50b. Kleščenci, kteřížto sú sě sami kleſtili castraverunt Koř. Mat. 19, 12.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klestiti, -šču, -stíš ned. klestit; vyklešťovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
klestiti nedok. = vyklešťovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.