|
|
|
klesnúti, -nu, -ne pf. 1. v co, na koho klesnout, padnout, spadnout, 2. poklesnout (v kolenou), klopýtnout, zakopnout; (o noze) podklesnout, pdlomit se 3. (v boji) padnout 4. v co (nežádoucího) klesnout, upadnout do něčeho, být zachvácen něčím 5. čím, v čem, na čem proti čemu (mravně) klesnout, klopýtnout, zhřešit, provinit se 6. padnout, zaniknout, přestat existovat; zapadnout, upadnout v zapomnění 7. (o tvrzení) padnout, pozbýt platnosti, pravdivosti, přestat platit; jur. (o jur. faktu) pozbýt platnosti, přestat platit 8. jur. pochybit, přeřeknout se při odříkávání přísahy, formule, a tím způsobit prohru ve sporu 9. ot čeho („stezky“) odchýlit se, zbloudit Sr. klesati, padnúti Autor: Irena Fuková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025). 
klesnúti, -nu, -nes, pftiv., padnouti, fallen; z klęs-, pol. klęsnąć. — Aby kleſla noha jich ut labalur pes ŽKlem. Deut. 35. Když pro neposlušenstvie člověk byl kleſl v věčnú kletvu, tehdy atd. Kat. v. 1885. Skrze práci a zámutky musíme jíti do královstvie nebeského, a ktož kleſne a nedostojí, v práci a v hanbě bude ŠtítMus. 45a. Ktož nenie silné mysli, potká jej pokušenie, kleſne t’ v opatrnosti atd. t. 97a. Kak sú mnozí v zlosti kleili NRada 1032. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|