kleščě, -í pl. f., dat. pl. kleščiem, instr. pl. kleščěmi i kleščmi
kléščě, -í pl. f., dat. pl. kléščiem, instr. pl. kléščěmi i kléščmi
sr. stsl. klěštę, k klestiti (?)
kleště, nástroj k uchopování něčeho n. k vytahování něčeho odněkud ap.
K motivaci slova sr. Holub–Kopečný, Etym. slov. jaz. čes. s. v. klestiti, kleště a ESSJ s. v. klěštę
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 23. 6. 2025).
kleščě, kléščě, -í, plur. fem., kleště, Zange; stsl. klêšta, sing., forceps. — Čie kleſczye liška ohryzla vědúci, vzdálila sě ot ňeho a potřěbu jmajúci DalC. 92. Proto kovář má kléſtie, aby sě neožehl HusPost. 32a. Diábel nechaje kléſti vezme kováře tamt. — kleſtye forceps Prešp. 2475, clezſcze též BohFl. 807, kleſcze též RVodň. 60b; kleſſtie zlaté forcipes Ol. 3. Reg. 7, 49; kleſſczemy forcipe Pror. Isa. 6, 6, s kleſſtiemy forcipibus Ol. Num. 4, 9.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kleščě, kléščě, -i pl. f. kleště; past na chytání zvěře
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kleščě, kleště pl. f. = želízka na zvěř, past
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.