kléska, -y f.
k klesnúti
1. pochybení, chyba
2. jur. chyba, přeřeknutí se v přísaze, formuli, mající za následek prohru ve sporu
3. jur. zkouška (bezchybným) odříkáváním přísahy, formule
Sr. pokléska, skléska
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
kléska, -y, fem., pochybení, chyba, Fehl. — Mně se byl dostal mezek dobrý a tuhý na nohy a jako řkúc bez kleſky Lobk. 78b; bez kleſky MudrC. 36a. — Pak-li (přisahající, odříkávaje po purkrabím slova přísahy) chybí…, v tom jest kléska Tovač. 113, kléska v přísaze; jindy zmatek, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kléska f. chyba, pochybení
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kléska f. = chyba, pochybení
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.