|
|
|
klécěti, -ěju, -ie ipf. 1. na co (nohu, stranu), čím (nohú) kulhat, napadat na něco 2. na co (dvě strany), k čemu kolísat, střídavě se k něčemu přiklánět, projevovat morální n. názorovou nestálost, vrtkavost; ot čeho, na čem (náležitém) odchylovat se 3. (o tvrzení) pokulhávat, mít vadu, být nedostatečný Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
klécěti, -ěju, -ieš, impftiv., kulhati, kolísati se, hinken, schwanken; stsk -klęcati, poklęcati curvari, claudicare, z klęk-. — Netáhneš ot ňeho (t. kováře) jěti, až ť mrcha (t. kůň, právě okovaný) počne kleczyeti Hrad. 132a. Synové ostarali sú ť sě a klecziely claudicaverunt ŽWittb. 17, 46, kleczieli ŽKap. tamt., kleczeli ŽPod. tamt. Ona kleeczye přěd ním EvZimn. 20. Jakub… klécieſſe na nohu claudicabat pede Ol. Gen. 32, 31, kleczyeſſe Mus. tamt. Jakub… počě klecieti nohú ComestC. 40a, poče kleczeti nohú Comest. 41a (místa stejná) (Kněz) klécie-li na stranu levú HusPost. 127a. klecziete na obě straně Claudicatis Ol. 3. Reg. 18, 21, kleciete Kladr. tamt. Obraťte sě ke mně vším svým srdcem, točíš ne od polu ke mně a od polu jinam, kleczegycz na obě straně Štít. ř. 54a; kárá ť… Jeremiáš ty, kteříž jako na obě straně kleczegí, chtiec slúžiti bohu i světu ŠtítMus 129b. (Někteří) těmi obyčeji vždy kleczegi na obě straně…, protož jich bláznovstvie haněje buoh skrze proroka die: »Dokavad budete kulhati na obě straně?« ChelčPost. 10b. — Často manželky jich na cti kleczegi Tkadl. 44a, klécěti na cti, podlé cti. Ta králová… plášť svój poslala po své tajemnici… Ten plášť jest nebyl žádne panně ani panie vhod, jedno té…, jež i k bohu i k lidem podlé cti nekleczala; a každé té, ješto jest na cti kleczala, ten plášť krátek, úzek a nevhod byl t. 4b. — kleciegie claudicans Koř. Žid. 12, 13. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klécěti, -ěju, -ieš ned. kolísat, klátit se, kulhat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
klécěti nedok. = kulhati, kolísati se, klátiti se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|