kláněti sě | ESSČ |

kláněti sě, -ěju, -ie ipf.

pozd. též klaněti sě, -ěju, -ie ipf.

k kláněti

1. sklánět se, shýbat se; komu sklánět se před někým

2. komu, čemu, přěd kým, čím čím (koleny ap.) klanět se, poklonou n. poklekem prokazovat někomu n. něčemu úctu, díky ap.

3. komu čím (hlavou ap.) uctivě zdravit, zvl. poklonou

4. relig. komu (Bohu ap.), čemu (modle ap.) prokazovat nábožnou úctu, ctít, uctívat někoho n. něco; v čem sloužit někomu něčím

Sr. čstíti, klekati, kloniti sě, pokloniti sě

Autor: Kateřina Voleková

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2025, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2025, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2025, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.26
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).