klášter, -a/-u m.
klášteř, -ě m.
k sthn. kloster, sr. lat. claustrum
1. klášter, církevní instituce řídící se řádovými předpisy (řeholí) a uzavřená životu zvenčí
2. klášter, klášterní budova n. komplex staveb tvořících klášter a patřících k němu, objekt(y), v nichž sídlí „klášter“ 1
3. zř. pekelný klášter, pekelný klášter peklo, uzavřený prostor ovládaný ďábly
4. zř. chrám, kostel, velká n. významná církevní stavba
Dolož. též jako vl. jm. místní
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 3. 7. 2025).
klášter, -a, a také klášteř, -ě, masc., Kloster; z lat. claustrum. — Svatý Prokop i bratřie jeho někdy po klaſteru sě pochováchu a někdy po púšči přěbýváchu Hrad. 14a. Menšie ť by bylo zlé, bújeti v světě, než w klaſſterze Štít. uč. 77a — klaſter claustrum Prešp. 2197, monasterium BohFl. 664; w klaſterie Túl. 24a, w klaſterzie DalH. 42; — klaſſterz Přib. 21a, do klaſſterze tamt. — Pekelný klášter = pekelné vězení, peklo, podle lat. claustrum = zavření, hráz: sprosť nás od pekelných klaſſterow, vynmi nás od diábelských svazkuov EvOl. 333b; aby vyvedl tuto noc okované z klaſſterzow pekelných t. 334b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klášter m. klášter; chrám; klášter pekelný peklo
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
klášter m. (z lat.) = chrám
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.